Můj bezvadnej život (E03)

Jak (ne)být dokonalá. Příběh o ženách, které chtějí mít všechno a všechny pod kontrolou, o tom, jak jednoduché je ocitnout se nad propastí, dokonce na samém dně. Můj bezvadnej život spojením tří talentovaných žen – Terezy Kopáčové, Terezy Brodské a Alice Nellis – rozhodně získal na kvalitách, a přestože sama Nellis odmítá nálepku "ženský film", v tomto případě lze jen stěží najít vhodnější přirovnání. (11.02.2020)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

Můj bezvadnej život naprosto pominul něco jako Zákoník práce, čímž mě tedy dost namíchnul. Udělal to samozřejmě proto, aby mu pěkně vyšly reálie, protože vyhodit člověka z práce pro takovou malichernost jako je pár fleků v obličeji, s tím by měl zaměstnavatel opravdu dost bezesných nocí a mohlo by se mu to vymstít, i kdyby oželel odstupné. A to, že by žena před 50-kou naivně odešla sama, při svých zkušenostech? Tomu se mi nechce moc věřit. Zkrátka a dobře, myšlenku to mělo celkem dobrou, ale nepodařilo se ji zasadit do věrohodného scénáře. (10.12.2019)

Jasně, že to není film pro každého. Jako ostatně jakýkoliv jiný film. Ale já ze své osobní zkušenosti velmi dobře vím, o čem ten film je a musím říct, že je natočený a zahraný výtečně. Jde se tady do hloubky. Problémy se odkrývají vrstva po vrstvě, až se nakonec odhalí ve své "kráse" úplně vše. O žádné prázdné citové vydírání zde nejde a navíc si myslím, že pro spoustu jedinců nebo celých rodin může jít o nemilosrdně nastavené zrcadlo, které třeba povede i k zamyšlení (15.12.2019)

Nejslabší část celého cyklu mě neiritovala ani tak Terezou Brodskou, u které naprosto chápu, že se nikdy neprosadila ničím větším než sra*koidní Ulicí, jako spíše tématem, které se snaží zobrazit. Chápu, že tato hoďka a 1/2 může oslovit matky s obdobným syndromem vyhoření v úkolu hlavy rodiny, širší cílovku už ale nejspíš bavit nebude. A do té spadám právě já. (20.12.2019)