Režie:
Margarethe von TrottaKamera:
Michael BallhausHrají:
Hanna Schygulla, Angela Winkler, Peter Striebeck, Axel Milberg, Franz Buchrieser, Wladimir Yordanoff, Therese Affolter, Agnes Fink, Doris Schade (více)Obsahy(1)
Dvě ženy. Olga (Hanna Schygulla) je učitelkou na vysoké škole, sebevědomá feministka a literární vědkyně zabývající se ženami v literatuře preromantismu. Ruth (Angela Winkler) je žena v domácnosti, je labilní, někdy vzteklá, jindy apatická; měla být učitelka, ale necítila se dobře před studenty. Její bratr se zabil a její matka (Agnes Fink), lehce dementní, dožívá v domově důchodců. Olga a Ruth se seznámí a spřátelí. Jsou jedna druhou fascinovány. Když je Ruth zle, sní černobílé sny, někdy o své sebevraždě. Ruthin manžel Franz (Peter Striebeck) sice horlivě podporuje přátelství obou žen, ale brzy také začne žárlit. Žárlí vlastně i na to, že se Ruth postupně daří zbavovat se démonů a snad i vracet k tvorbě, k původnímu povolání a k sobě samotné. (garmon)
(více)Recenze (2)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Trotta se v sedmdesátkách vzdávala uměleckosti pro angažovanost. Spirituálna pro etiku. A dobře dělala! Tady je tolik křehkých duší! Film je velmi puristický, je sice profi vypravený i vyvedený, ale to všechno je až na druhé, třetí koleji (i černobílé vsuvky), je to vlastně morální neklid svého druhu – v německé variantě, bez palčivé vnější nesvobody, bez křeče a šklebu Fassbindera a Schroetera, feministický bez extra militantního estrogenu. A technicky jde o dvojkoncert šelmy Schygullovité a Angely tmavovlasé – těžko říct, která je lepší. Angela je uvěřitelně bolavá, šílená, nalomená. Schygulla je hladká jak had, a přitom – jako vždy – tak naprosto přirozená, důvěrná a srdečná. A sekundují jim velmi zdatně mužští kreténi, zejména Peter Striebeck mě zvedal ze židle – znal jsem takové hovado… Zajímavě pojatý je taky vztah matka / dcera. Rodinná prokletí... ()
Galerie (6)
Photo © Mokép
Reklama