Gándhí

"Mahátmá" Gándhí, malý velký muž. Malý vzrůstem, velký svými činy a myšlenkami. Kdyby se jeho názory a filozofií řídili všichni lidé, bylo by na světě lepší prostředí k životu. Altenboroughův snímek je unikátním pohledem na život tohoto výjimečného člověka. Jediné, co mi na zpracování filmu vadilo, byla absence udávání roků, v nichž se děj odehrává... (15.01.2011)

Nezáživný životopis ve strhujícím podání. U mě nevyhrávají ani tak myšlenky a poselství tohoto "osvíceného" politika a filosofa, ale skrz na skrz prošpikovaná přesná režie s citem pro velkolepost a rozmáchlost. S příběhem už to tak epické není, jen omílá stále dookola známá životopisná fakta, jakoby chodí mezi stránkami autobiografické knihy, kterou čtete jen kvůli tomu, aby jste uměli na zkoušku. Žádná inspirace, či snad snaha o protipólní pohledy, jen vznešený humanismus, který je zde prokazován už dávno známými okatými způsoby. Zdá se mi, že Attenborough umí mistrovsky zachycovat, ale o to hůře sdělovat. Jeho film je precizní, ale přesto prázdný a suchý jako podrobné školní výpisky. Ale co si mě naprosto získalo a přebilo i občasnou scénáristickou nudu, byl naprosto famózní výkön Bena Kingsleyho, jež se řadí mezi ty nejlepší, jež jsem měl šanci doposud shlédnout. Právě díky němu nakonec zaokrouhluji nahoru, i když se ve mě bijí dvě strany, jedna uchvácena režií a druhá podnícena scénaristickou suchostí. Přesto 7/10 (11.04.2010)

"An eye for an eye only ends up making the whole world blind. I am a Muslim, Hindu, Christian and a Jew. And so are all of you." ____ Velice ambiciózní biografický snímek 'Gándhí' by šel fragmentovat přesně do dvou složek: 1) nekompromisní kritika dobyvačné expanze britského impéria a industriální exploatace; 2) religiózní cesta k duševní harmonii a prosperitě.... Přesto nejde o vyloženě politický, výhradně esoterický či teologický počin - jde o historický velkofilm se vším všudy a zároveň tříhodinové monumentální dílo, které primárně slouží jako omluva indickému národu za vykořisťování způsobené britskými kolonizátory, a prioritně stojí na precizní režii Richarda Attenborougha (přesně tak, toho optimistickýho dědečka z Jurskýho Parku), která v podstatě empiricky experimentuje hranice filmové pompéznosti s nebývalou pečlivostí - viz. neskutečně komplexní propozice scénografie a disponibilita mizanscény, v jejíž velkoformátových scenériích účinkují doslova tisícovky komparzistů, a odehrává se několik multilaterálních akcí a koincidencí souběžně. Hinduistický hudební doprovod pod taktovkou geniálního Raviho Shankara jako vždy famózní, a umocňuje celkovou emocionální intenzitu - přesto není zkomponovaný jen ze sitárů, ale i např. violoncella anebo píšťal, což kvituju, jen to přidalo na hudební pestrosti. Primární devizou je však samotný Ben Kingsley, dnes již herecká ikona s indickými kořeny, jehož suverénní metody exprese a artikulace jsou z hlediska hereckého umění absolutně bezchybné - tudíž výhra prestižního Zlatýho plešounka je zcela zasloužená. To vše se posléze pojí do nejvíce komplexní biografie a spirituální mantry v rámci filmového média, co jsem doposud viděl. Až tedy někdy někdo vysloví frázi 'velkofilm jaxviňa', krom legendární 4 a půl hodiny trvající válečné epopeje 'Lawrence z Arábie' (také z britské kinematografie, jaká to náhoda) se mi ihned vybaví i další z řady historických epitafů - čímž je samozřejmě Gándhí. Akorát mám pouze jednu výtku ke Gándího citátu: "Člověk sám nemůže změnit celý svět." - což je v podstatě irelevantní: chtěl bych totiž vědět, jak lze pak racionálně vysvětlit globální impakt neznámýho mongoloidního haluze, co sněd polívku z netopýra.... VERDIKT: 8,6 gudžarátů z 10 ____ "They may torture my body, break my bones, even kill me, then they will have my dead body. But not my obedience." (24.07.2020)

Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Jeden ze snímků, který mne nejvíce ovlivnil a který mne svou silou pokaždé dojímá. Naprosto strhující příběh o úžasném muži rámovaný dějinami první půle 20.století. Život muže, který několikrát dokázal nenásilným protestem a duchovní silou pohnout stamilióny lidí v Britském impériu i v Indii a osvobodit Indii od kolonizátorů. Nejsilnější scény: Právě propuštěný Gándhí si říká jihoafrickému generálovi o peníze na taxi, Gándhí se ženou předvádějí svůj někdejší svatební rituál novináři, Gándhího pochod za solí, postupující fronta mlčenlivých Indů jdoucích pro svou sůl mlácená před solivarem, Gándhí držící půst za uklidnění náboženských nepokojů. Trailer: http://www.csfd.cz/film/350-gandhi-gandhi/videa/ (02.01.2009)

Kinematografie rozeznává tři časy: (i) Objektivní čas, po který divák sleduje dílo, měřený hodinkami. (ii) Filmový, nebo-li dramatický čas. (iii) Čas subjektivní, u kvalitní podívaný daný tím, že se vcítíme přes děj do postavy a prožíváme s ní všechny časové deformace. A teď klíčová otázka: Jak se přenést z času objektivního do subjektivního? Pochopitelně, přes čas dramatický (schopnost filmu vyprávět příběhy), ovšem ten v případě Gándího neexistuje, tudíž se přesouváme nazpět k času objektivnímu. (27.10.2008)