Revival

Nejdřív bych chtěl "poděkovat" panu Fukovi za jeho "recenzi", kterou jsem si v létě přečetl. Připravil mě o zážitek z kina, který jsem si ale plnými doušky vychutnal u DVD. ... Revival je komedie, která v našich vodách hledá v porevoluční kinematografii jen pár rovnocenných soupeřů. Zábava, která z vás nedělá pitomce, u které se se nemusíte cítit trapně, ale kterou si plně vychutnáte asi až s přibývajícím věkem :) ... Jsem rád, že si Alice Nellis našla tohle téma, protože zasmát se u chytře napsaného filmu o muzikantech jsem chtěl vždycky. Skvěle jsem se bavil a dost nechápu (podle některých recenzí), co víc by měl divák pro své pobavení od českého filmu požadovat. .... P.S. Neodpustím si jednu technickou poznámku. V dnešních filmech napříč žánry se hodně telefonuje. "Smartfouny" jsou všude, ale až Alice Nellis ukázala, že chytrý telefon VŽDY vypne displej, když se při hovoru přiloží k uchu. Za tuhle maličkost, jakož i za výbornou zábavu děkuji. (24.11.2013)

Revival som začala pozerať len tak mimovoľne, na skúšku, a už som neprestala. Len mesiac a pol pred ním som videla Still crazy, ktorému som po troche váhania predsa len dala 4*. Avšak Revival to skvelým dojmom vytiahol na 5* - asi najmä kvôli tomu, čo v ňom bolo slovenskému srdcu bližšie a také domáce - kultúrne prostredie, štýl humoru, karikovanie postáv... Vždy platí, že keď dvaja robia to isté, nie je to to isté - a práve pri podobných porovnaniach to domáci film môže vyhrať vďaka bližšej mentalite a všetkým tým odlišným drobnostiam, ktoré okrem bránice chytia aj za srdce. To, čo sa mi v Still crazy chvíľami zdalo prepísknuté, to som Revivalu v pohode zožrala :-) (18.12.2014)

Prekvapivo fungujúca komédia, ktorej najväčšou devízou je jednoduchosť, prirodzení herci, výborne vykreslené charaktery a hlášky, ktoré nepôsobia silene. S nadsázkou, v štýle nenáročnej zábavy a síce pár opakujúcich vtípkov, ale v zásade by som bola rada, ak by sa občas niečo podobné zrodilo aj na slovenskej scéne. Oceňujem hlavne nápad a výborne zvolených hercov. (05.01.2015)

,,CHCETE VIDĚT CO VÁS JEDNOU ČEKÁ? CHCETE VIDĚT, JAKÝ TO JE BEJT STAREJ, PLESNIVEJ A PŘITOM STEJNĚ STEJNĚ POŘÁD BLBEJ? TAK SE DÍVEJTE!…“ /// Veskrze optimistickej film, pro nás, nad hrobem. To by člověk nevěřil, kolik ještě může bejt v nás, dědcích, energie. (A že Geňa dokáže vytvořit parádní roli.) Milá Alice, já myslím, že KONEČNĚ někdo v Čechách vytvořil film pro nás, chlapy! Trocha ,,těch našich“ starostí, trocha těch rodinnejch trablů, úsměv na rtu můžou by mohli vykouzlit i starosti s propagací, a třešničkou zdá se mi hudba, byť je to z třeba z koncíku v Hořovicích. Vono to bude asi věkem. Nehledám tady nějaký píčoviny vo založení nebo snad složení kapely. Vo tom ani ten film není. Jde vo voddechovku, která je o přátelství, vo stárnutí a stopro vo radosti ze života. Srát na to, že je pro rockery, co to maj za pár (nebo jednou mít budou). Vona totiž ta chvíle, kdy se směješ s nejlepšíma kámošema – pičo, to je fakt k nezaplacení. (Na všechno vostatní je tady Mastercard.) Můj osobní filmovej REVIVAL. Já prostě vím, že ty starší jsou opravdu náročnější. Takže mě (vy mladší) i to hodnocení (vy starší) berte s rezervou. Lehce (soukromej) obdiv patří i Honzovi Ponocnýmu. Co dodat? Snad jen jestli-že chcete poslat rodiče místo do prdele pro změnu do kina – já myslím… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímaj se o mě magazíny… třeba - ,,Ještě jsem tu“. 2.) Fotr dodneška nechce mluvit vo Rakovníku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.11.2013)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)