Kanał
Canal
Kanály
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Jerzy Stefan StawińskiKamera:
Jerzy LipmanHudba:
Jan KrenzHrají:
Teresa Iżewska, Tadeusz Janczar, Wieńczysław Gliński, Tadeusz Gwiazdowski, Stanisław Mikulski, Emil Karewicz, Vladek Sheybal, Jan Englert, Kazimierz Kutz (více)Obsahy(1)
Príbeh skupiny povstalcov, ktorí sú - ako všetci obyvatelia obklúčenej Waršavy - nútení k úteku cez bludiská varšavských kanálov. (andykovac)
Videa (1)
Recenze (50)
Kanály sú rovnomerne rozdelené na dve odlišné časti. Na časť tam vonku a na časť tam dole. Tá prvá je pravý vojnový film, tá druhá klaustrofobická "road movie" varšavskými kanálmi. A tiež aj zaujímavejšia a napínavejšia. Dôležitým postrehom je fakt, že Nemci tu sú nielen akési typické anonymné zlo, ale my ich počujeme iba prostredníctvom výstrelov a vôbec nevidíme. I keď aj tu si treba počkať na tú správnu chvíľu. Kanály sa preslávili aj úvodným komentárom, prezrádzajúcim záver filmu. Či je to dobré dramaturgické rozhodnutie, alebo vám to prekazí záverečné prekvapenie, je na každom individuálne. Jednotlivé vyústenia však v sebe skrývajú dostatok napätia a prekvapenia tak či tak. ()
Velmi dobře, řemeslně natočený film o hrstce odbojářů kteří bojovali proti Němcům. Inu jak už ve svém příspěvku poznamenal uživatel dwi, film vznikl vlastně podle samotných režisérových skutečných vzpomínek z roku 1944 z okupované Varšavy. Jak moc jsem fandil na konci filmu veliteli Zadrovi (W. Gliński) který teprve až na konci vydařeného útěku společně poznává ještě s praporčíkem Kulou, že jsou vlastně jediní, kteří prošli složitým labyrintem spletitých chodeb kanálů. A který vlastně jako jediný znal tu správnou cestu tichem a plíživou temnotou. Poté se Zadra obrací a jde zpět - hledat zbloudilé. Jeden z mých dalších filmových zážitku. Wajda ve svém filmu líčí tragickou skutečnost boje za svobodu, která je ve filmu navíc podtržena takovým optickým až velmi akustickým ztvárněním. ()
Polský film nemám tak v hledáčku jako jiné kinematografie, ale musí se uznat, že Polsko mělo svá období, kdy bylo silné. Tohle představuje film "Kanály", který ukazuje polský odboj, který se ukryl v kanálech Varšavy. Přitom je to ale velmi dobré lidské drama, které spojuje do jednoho celku s politickou a historickou situací. ()
Celou dobu jsem musel mylest na Bressona - co by s takovou látkou udělal autor filmu K smrti odsouzený uprchl ? Měl jsem totiž pocit, že za vše, co film přinese, může scénář či předloha a že opravdu "přímosných" režijních postupů je tam poskrovnu. K tomu je film zbytečně přecpán hudbou, která jistě měla podtrhovat dramatickou atmosféru, ale spíše atmosféru kazí - myslím, že klaustrofobické pocity prosté ticho navodí lépe než symfonický orchestr. Přesto je to ale velký zážitek. Především scéna u mříže a vůbec celý závěr jsou velmi silné. Dávám plný počet, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že film mohl být ještě mnohem mnohem lepší. ()
Zmysel, pointa, myšlienka filmu... všetko bolo výborné, no čo z toho, keď to bolo tak hrozne nezáživne podané. Teda aspoň pre mňa. Kostra príbehu slabá, bez nejakých zaujímavejších vedľajších odbočiek, a lepšie dramatické scény boli skoro všetky utopené v absolútnej tme toho kanála. Veľmi slabý priemer. 50/100 ()
Galerie (21)
Photo © Zespół Filmowy Kadr
Zajímavosti (12)
- V roce 1955 se o příběh zajímal ředitel nově založené filmové skupiny „Kadr“ Tadeusz Konwicki. Konwicki nejprve navrhl režii Stawińského díla Andrzeji Munkovi, který právě dokončoval práci na filmu Člověk na kolejích (1956). Munk však poté, co se svým kameramanem Romualdem Kropatem sestoupil ke kanálu na ulici Wilcza, zjistil, že uvnitř není možné film natočit, a od projektu upustil. Tehdy Konwicki se Stawińského souhlasem navrhl režii Andrzeji Wajdovi. Nejranější verze scénáře s názvem „Ku chwale ojczyzny...“ byla 24. ledna 1956 předložena k posouzení Komisi pro hodnocení filmů a scénářů. Projekt se však setkal s ostrou kritikou a hlavním odpůrcem plánovaného filmu byl tehdejší předseda Ústředního úřadu kinematografie Leonard Borkowicz. Důvod jeho nesouhlasu byl politický: Borkowicz si byl vědom, že povstání není namířeno pouze proti německé okupaci, ale má také protisovětský charakter. Zápis ze zasedání výboru obsahuje následující Borkowiczovo prohlášení: „Musíme počítat s tím, že nás budou činit odpovědnými za film, který zveřejňujeme“. Proti projektu se postavili také Aleksander Ford a Ludwik Starski, kteří zasedali ve výboru. (classic)
- Režisér Andrzej Wajda byl za války v odboji a několik scén vychází z jeho vlastních zkušeností. (Mr.Hudson)
- Po bouřlivé diskusi se výbor rozhodl scénář po dalších konzultacích znovu zvážit. Rozhodujícím momentem pro urychlení konečného rozhodnutí se ukázalo úmrtí prvního tajemníka ÚV PZPR Bolesława Bieruta, kterého nahradil Edward Ochab. Nové vedení se po letech stalinismu snažilo získat v očích společnosti důvěryhodnost, což se projevilo postupnou rehabilitací formace AK. Borkowicz tváří v tvář politickým změnám změnil svůj postoj k projektu: po dvou telefonátech Stawińskému a Wajdovi pozval oba filmaře k rozhovoru, který se dal shrnout do jediné věci: „Udělejte to!“ V dubnu 1956 dostali povolení k výrobě filmu. (classic)
Reklama