La Traque

Francouzská distribuce se pomalu začíná zažívat jistý druh „zmrtvýchvstání“. Po určité odmlce, kdy její filmy stáli za zlámanou grešli se v poslední době začíná opět drát na úplný vrchol a zdatně dokáže konkurovat jak španělské, tak i té severské. Nechtěl bych jí zase vychvalovat až do nebes, ale opravdu jsem vycítil jisté zlepšení. Prvních dvacet minut je celkem zoufalých, pokud nepočítám pohled na poničený plot a mrtvé zvířata. Zde určitě zaplesalo srdíčko nejednomu milovníkovi zvěřiny, ale na myslivce musely jít mdloby. Když už si to konečně všechno (skoro všechno) postavy vyříkají, můžeme se vrhnout do akce. No a hned se nám zvedne nálada. Houstnoucí atmosféra je doprovázena kvalitním zvukovým doprovodem a to především zvuky jenž vydává divoké prase. Schválně pusťte si tento film večer po tmě a uvidíte, že si jej užijete mnohem více než přes den! K dobru musím přičíst i fakt, že po celou dobu toho vlastně moc z „prasat“ neuvidíme. Bohužel s příchodem tmy, nastane i jisté zhoršení orientace, cože se to vlastně děje na obrazovce před námi. Kvalita kamerových záběrů se rapidně zhorší a i tento fakt mněl za následek nelibost diváků. Přesto všechno si atmosféra pořád držela svižné tempo. Tepová frekvence se zvyšuje každým dalším útokem „selat“ a asi největší krásu si užijeme, při odhalení proč se vlastně divočáci stali tak agresivními. Poslední překvapení si pro nás připravili tvůrci na závěr. Surový konec se mi docela líbil, jenže podle mého názoru to moc uspěchali. 6/10 (05.09.2011)

Přestože je napětí v určitých chvílích na poměrně dobré úrovni, tak nemůžu přehlédnout fakt, že v důležitých chvílích není vlastně skoro nic vidět, kamera mi nevyhovuje a celé je to až moc amatérské. Chápu, že peněz k tomu asi nebylo moc, ale když už točím takový film, tak se aspoň snažím udělat ho pořádně a ukázat divákovi něco víc než jen chaotické akční scény, kde člověk ani pořádně neví, co se přesně děje. 45% (26.08.2011)

Tento biják trpí zlým prednesom. Zle nasvietené nočné scény spolu s roztrasenou kamerou spôsobujú, že divák vidí veľké kulové a potrebuje k tomu infrák, či nočné videnie. N@sratých párnokopytníkov tak vidíme len od krku k pyskom, plným pekne sa do ľudského maska zapárajúcim klom. Dej je skôr malou lesnou odysseou jednej rodinky, ktorej všetky vzťahové problémy vyrieši pár zmutovaných divých svíň. (13.09.2022)

Pokud si vzpomínám, tak australský Kanec mě bavil o něco více...Příjemná kamera (pokud se zmateně nemrská sem tam v případě scén s útočícími prasaty, aby člověk nevěděl, co se na plátně vlastně děje) je místy velmi výtvarná. Nejkrásnější jsou záběry přírody, klidné noční scény a pak úvodní titulky doprovázené výtečnou hudbou (R.Laurence), která mi jaksi připomněla Coppolova Draculu... Až do momentu ohrožení jde o polodokumentární snímek o lovu na divokého kance. Pak se vše zlomí a nastává boj o život. Postavy příliš sympatické nejsou, a tak je vcelku jedno, kdo bude roztrhán, či jinak zlikvidován, a kdo přežije. Dívat se ale na to dá a ekologické horrory jsou třeba, aby připomínaly, s čím vším si člověk zahrává. Kontrolní otázka: zapálili byste si dům nad hlavou? Já tedy ne... (29.07.2011)

Téměř ve stejnou dobu jsem viděl Proie a Chawu, přičemž v obou případech šlo o horory s krvelačnými divočáky, kteří si pochutnávali nejenom na zvířecím mase. Když oba snímky porovnám, tak každý mě zaujal něčím jiným. V jihokorejském Chawu se mísil horor a (ne)chtěný humor a samotné monstrum zde bylo ukázáno v plné kráse a bylo obstojně udělané. Zatímco Proie moc prasečí monstra neukázal, spíše jenom náznaky a rypáky, nicméně mě zase zaujal svým příběhem. Vedle nebezpečných zvířat se zde řeší i rodinné problémy, což se na první pohled do hororu nehodí, ale v tomto případě šlo rovněž o hybatele děje, takže to nebylo nijak rušivé. Líbila se mi hudba, která se skvěle doplňovala s obrazem. Zkrátka obstojně natočený snímek, který těží z atmosféry a minima postav. (30.03.2014)