Režie:
Roberto GiraultScénář:
Roberto GiraultKamera:
Gonzalo AmatHrají:
Jorge Lavat, Norma Lazareno, Cristina Obregón, Siouzana Melikian, Pablo Cruz, Jeannine Derbez, Jorge Luis Moreno, Daniel Martínez, Clarissa Rendón (více)Videa (1)
Recenze (1)
Nejlepší film mého života! Ne, jinak, trochu detailněji. Půjčil jsem si jej v knihovně kvůli španělštině a nic moc jsem nečekal, nanejvýš situační komedii. Bylo to moje první setkání s mexickou kinematografií. Vyklubal se z toho snímek, u kterého jsem se během deseti minut filmu smál i plakal, s krásným příběhem a silným poselstvím. Čerstvý, ale čiperný penzista Chano se rozhodne, přes nelibost manželky, netrávit svá poslední léta "v klidu" a přihlásí se na univerzitu ke studiu literatury. Přes počáteční rozpaky se seznámí s partou mladých kamarádů, hraje s nimi domino a chodí pařit. Jedna z nejlepších scén je na místní diskotéce, kdy jeho paní nemůže vystát moderní techno a on ji přesvědčuje, že vlastně je to podobné, jako měli oni zamlada - tancují, užívají si, seznamují... Postupně si Chano u mladých získává respekt a oni od něj - moudrost. Seznamuje je s klasickou mexickou hudbou a radí, jak na holky. Zasáhnou do toho drogy, milostné kolize a smrt, každý si prochází svými vlastními výzvami a osobní proměnou. Nechci tu dělat spoilery, proto jen naznačím, že ve filmu najdete mnoho velmi silných scén - od setkání u smrtelné posteli, kdy mladí poprvé vidí, jak někdo opravdu odchází z tělesného života, po komická nedorozumění točící se kolem: "Vy chlapi myslíte jen na jedno..." Film si mě získal tím, že, ačkoliv pojednává o velmi silných a závažných tématech, nese se v pomalém, příjemném a klidném rytmu, a ve velmi optimistickém duchu. Nese určité morální poselství a poučení, ale bez vtíravosti, přehánění a patosu, prostě jej nabízí. Závěr, kdy se Chano se svými ještě staršími kamarády za východu Slunce vrací po období vnitřního uzavření a smutku na univerzitu, je prodchnutý světlem, vírou v lepší dnešek a je to jeden z nejsilnějších záběrů, které jsem ve filmu potkal. Je to také jeden z mála filmů (aspoň z toho, co jsem viděl), kde je velká pozornost věnována obrazu důstojného stáří, kde mladí sice běhají rychlejc, ale staří znají zkratky. ()
Galerie (20)
Photo © Flins y Pinículas