Lítám v tom

V podstatě to je "jenom" o uvědomění si rozdílu mezi rodinným a osamoceným životem. Jenže když si podobnou látku vezme někdo tak talentovaný jako Jason Reitman, tak z toho nic jednoduchého nevzejde. Ne, když je to plné životních pravd, cynických poznámek a skvěle napsaných dialogů a postav. Reitman vás prostě svým osobitým a vstřícným rukopisem donutí o tom přemýšlet, ať vám ze začátku ten námět přijde jakkoliv klišovitý. To totiž rozhodně není, je spíše podmanivý. Jason Reitman se definitivně stává velkým filmařem, Clooney útočí na další Oscara a Anna Kendrick je pro mě největší překvapení sezóny.90% (14.01.2010)

Jason Reitman zase inak a zase výborne. V tomto "avatarovskom" období je veľkou úľavou vidieť film s dobrým scenárom, ktorý má snahu niečo povedať (niečo naozaj o nás) a zároveň je miestami vtipný, miestami smutný (skoro až depresívny) a tak správne oscarovo sa pohybuje na hrane sentimentu. Neznášam ten výraz, ale má to "výpovednú hodnotu" a zároveň je to skvelá zábava. Reitmanova réžia vynikajúca, herci skvelí (Clooney do tej úlohy pasuje dokonale a Anna Kendrick je zjavenie takmer o sile Ellen Page). Veľká spokojnosť. (21.01.2010)

70%. Tak trochu jako Vratné láhve. Tak trochu óda na Clooneyho šarm. Tak trochu povaření všech klišé z filmů o lidech, kteří měli ve dvou hoďkách prozřít a poznat, o čem je život. Tak trochu komedie a tak trochu drama. Tak trochu přednáška o lásce a rodině. Tak trochu vražda nezávislýho filmu jako škatulky, ze který Reitman vzal všechno podstatný a taví to ve svoje dokonale přístupný mainstreamový věci. Prostě... tak trochu dobrej film. (07.02.2010)

Patrně nejlepší Reitman, který se ale opět bojí radikálněji se přiklonit na jednu ze stran, a parkuje tak v bezpečném a nekonfliktním středu. To se dá vykládat buď jako přesvědčivé zobrazení reality (se všemi plusy i mínusy), nebo jako opatrnické přitakání statu quo. Záleží na vás a vašem úhlu pohledu. Faktem je, že manželství tu ve finále není malováno jako ten nejideálnější způsob života; spíše jako menší zlo v porovnání se samotou. Opakované promluvy anonymních hlav (propuštěných) na téma "ještě že mám rodinu, která m�� podrží" ale z této myšlenky (nechtěně?) dělají jen další z frází, podobající se té o lidech, kteří změnili svět právě díky tomu, že se někdy předtím octli na dlažbě. Je to škoda, protože Reitman si vybírá poměrně kontroverzní témata, ale točí o nich takové hezké příběhy, ke kterým jako podkres hrají pořád ty samé, až příliš pohodové drnkačky. (27.01.2010)

Kdo čeká další geniální počin typu "Děkujeme, že kouříte" nebo "Juno", musí být zklamán. Je to přesně takhle: (Pozor spoiler) Obstarožní fešák, který díky své práci soutěží o titul "Jsem furt v prdeli", je chudáček maličký. Nemá pořádný byteček, žádné kamarádíčky, jedinou sestřičku zná jen z emailíčků, pohybuje se v luxusní šedi leteckých prvních tříd a neosobních Hilton hotelů, ale myslí si, že "tak je to spravne a tak to ma byť" a nic víc nepotřebuje! Jednoho krásného dne potká v letištním baru paní, která vypadá, že je jeho ženský klon. Mají spolu styk, pak další a ještě jeden, až se nám chudáček maličký zamiluje! Vystopuje paniččinu adresu, ozlomvaz jí běží vylít srdíčko, zazvoní u dveří a to by jste po pěti vteřinách neuhádli!!!: Panička má dva fakany a úžasného manžela. Střih a hrdina odchází šedivým letištním terminálem vstříc svému osudu chudáčka maličkého. A mezi těmito mantinely - bla bla bla, klišé, klišé, klišé, jediný vtip, blá, blá, klišé, klišé konec. Nicméně Clooney je feshak a charismatický, tak dvě hvězdy. (08.01.2010)