Muž a jeho pes

Dlouho jsem se poslednímu Bébelovu filmu vyhýbal a po zhlédnutí musím bohužel říct, že jsem o nic nepřišel. Pokud o něco, tak o smutný pohled na nemocí zlomeného muže. Ačkoliv tu byla Belmondovi nabídnuta role, kterou byl ve svém rozpoložení schopen zvládnout a de facto tak v ní působil přirozeně, tak to prostě nefungovalo. Příběh starého muže, který se stal nepotřebným, se snaží vyvolat emoce, ale  dlouhou dobu jen tak klouže po povrchu, kde diváka háže od jedné statické scény s mlčenlivým, ale pekelně soustředěným Belmondem do druhé a de facto nevypráví žádný příběh a nedovolí divákovi se s hlavním hrdinou nijak sžít. Svět kolem něj plyne a on jen kouká, jak mu běží čas. Belmondo pak byl celou dobu evidentně dost duchem nepřítomný a sledovat tenhle jeho boj s následky mrtvice nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Je-li pak v příběhu o stárnoucím muži emotivně nejsilnější scénou pohled na psy v útulku, tak zřejmě něco není správně.  Když silný film o stárnutí a beznaději s ním spojenou, tak Otec s Hopkinsem. Za krásnou Hafsii Herzu, vtip v tramvaji a pro psí oči za vratké tři. (07.09.2023)

Jedině díky Belmondovi jsem dokoukala až do konce, nic víc film nenabízí. Jako remake Umberta D. to neobstojí, filmu se nedaří přenést pocit beznaděje a bezútěšnosti z původního snímku. Umberto D. je jeden z mých top filmů a i dnes má co říct, předělávka nebyla nutná. Nepříjemný pocit z kopy na sebe nalepených scén, které nefungují samy o sobě, natož dohromady, mě neopustil až do konce. Na původním filmu jsem nejvíc ocenila, že se nesnažil být prvoplánově dojemný; šlo mu o to co nejreálněji zachytit situaci stařečka i jeho okolí (služebná Maria), bez náznaků vyumělkovanosti...s o to větší intenzitou diváka zasáhl a přiměl k přemýšlení. Muž a jeho pes nic z toho nezvládá. Klíčové scény demonstrace, žebrání ani ta závěrečná nefungují (naopak na mě působily neupřímně), "odfláknuté" vedlejší postavy jsou jen do počtu, k negativnímu dojmu přispívá i přecitlivělá hudba. Ne, tohle se mi nelíbilo. (14.10.2012)

Celou dobu film sleduje Charlese, ale ve výsledku je právě jeho postava to, co člověk sleduje nejmíň. Charles je jen situace, která nutí jednat postavy okolo. A my jen pozorujeme tu dekadenci, strach a slabost, zrcadlící se v průměrných lidských charakterech. Nakonec i ten pes má v sobě více morálky a charakteru, než jeho lidští protějšci. (27.05.2009)

Trochu se toho filmu musím zastat, protože jsem na jeho adresu již četl pěknou řádku výtek. Náhodou, podle mě dobře vystihuje takový ten okamžik v životě, kdy už jste staří a chcete už jenom zemřít. Příběh je citlivě pomalu odvyprávěn a to malé citové vydíraní se zde skousne. Já si zde nebudu hrát na drsňáka, protože jsem k mému velkému šokojícímu zjišťěni zjistil, že jim nejsem.Většinou stačilo, strašně málo a já už se málem rozbulil.. Ono taky jde o to jaký vztah máte k Belmondovi. Když tohoto člověka milujete a naplno obdivujete jeho osobnost, film vás může položit už na začátku. A navíc budete obdivovat to jak se dokázal vypořádat s nemocí a opět natočit film. A tak mistrovsky v něm zahrát. Za chvilku už zapomenete, že ten Charles je vlastně Belmondo. Pro fanoušky Belmondo, je zhlédnutí Muže povinnost. A vy ostatní si to rozhodně užijete, tak napůl. Každopádně ten film, má své mouchy. Bylo zde pár míst, které jsem nepochopil a pár klišé současné kinematografie, ale celkově to je hezké drama a hlavně přenádherná pocta přenádherné osobnosti. Taky s velmi povedenou hudbou, která místy dělá divy a výborně dokresluje atmostféru a působivost scény, která díky ní často vyzní mnohem dojemněji. Jo a jinak Francouzi nezapomněli své výborné závěry. Závěr, byl opět nejlepší chvilka z celého filmu. A nejenom proto, že už je konec.:-) Hezký komentář: VMa, Enšpígl. (11.02.2017)

J. P. Belmonda mám rád. Proto, nebo snad přesto se mi tento film těžko hodnotí. J. P. mám ve své paměti spojeného s akcí a sebevědomým jednáním. Lidé, kteří celý svůj aktivní život prožívají tzv. "na plný plyn" obvykle nebývají ani ve stáří až tak pasivní, jako se nám představil v tomto snímku J. P. Belmondo. Prostě, ta role pasívního starého muže mi jaksi nesedla k osobě J. P. Belmonda. Nechci tím naznačovat, že by J. P. roli starého muže nezahrál dobře, ale měl jsem při sledování pocit, jako bych pil černou kávu, která má chuť červeného vína. Přičemž obojí mám rád. Z toho důvodu si dovolím tento bezesporu námětem zajímavý film ohodnotit pouze třemi hvězdičkami, přičemž chápu tři hvězdičky jako ohodnocení slušného, nadprůměrného filmu. Vystřihnout si hlavní roli v pokročilém věku a navíc po mozkové mrtvici zaslouží ten nejvyšší obdiv. A ten J. P. Belmondo u mě jistě má. (03.11.2009)