Moliere

Rok 1658 a jeho " okolí " je nejlepším časem pro potulné divadlo. Komedie a frašky, to lidé milují. Jean - Baptista Poquelin zvaný Moliér chce však nějakou tragédii, leč jeho potulný spolek Illustre Théatre http://www.bookfayre.cz/books/item/9781104429867.html.cs s tím moc nesouhlasí. Děj filmu se přesune o třináct let dozadu a začne sledovat Moliéra v soukromém životě, který předcházel zrodu divadla potulného. Celý film je jedno velké divadlo bez dramatických scén. Jednu scénu však musím pozvednout. V 51 minutě proběhne mezi Moliérem ( Romain Duris ) a Jourdainovou ženou ( Laura Morante ) rozhovor " skrze zrcadla " , velice povedené a poutavé. CITÁT : Ať žije divadlo !!!!! (03.04.2010)

Pri európskych historických alebo životopisný je známe, že je silný surový realizmus (tak, ako to bolo-bieda, chudoba, choroby, hladomor a špina). Tento ma tú odľahčenú stránku, celkovo dramaticko - komediálne pojatí film (že by to urobili schválne) s hravou hudbou a farebne rozmanitým hereckým obsadením, kde sa pri tom človek skvele baví o spoznávaní jedného z najväčších dramatikov Francúzska. /75%/ (12.03.2016)

Tak po Shakespearovi přišel na řadu další mistr divadelního pera, Moliere, přičemž jsme se dozvěděli znovu to samé. Jak Shakespeare, tak Moliere, byli mladíčci hlupáčci, a teprve láska k osudové ženě jim dodala tu genialitu. Ta láska musela trvat jen pár dní (z manželského pekla vzejde tak Homer Simpson), takže zde máme vdanou ženu (u Shakespeara máme málem vdanou ženu), a díky ní vytvořili nějaké to známé dílo - u Moliera Tartuffe, u Shakespeara Twelfth night. Tak konečně víme, že bez žen by žádní géniové nebyli, že všechno, co muž napíše, má od ženy - sám by na to nikdy nepříšel. Při sledování této slátaniny jsem vzpomínal na Bulgakovův Spolek Hipokritů (Moliere u dvora) či na Sartrova Keana. Ti popsali stav herců, kteří žili na úrovni prostitutek, zábavně a přesto přesně. (07.03.2010)

O muži, který poznal, jakou cenu má smích ... když svůj úspěch vykoupil slzami. Fiktivní příběh o nefiktivním herci a dramatikovi mně učaroval. Má v sobě něco ryzího a opravdového - stejně jako jeho hrdina ... dokonce i v těch chvílích, kdy klame své okolí - což je skoro pořád. Vyprávění někdy jen s obtížemi překonává nástrahy scénáře i režie, přesto vítězí na celé čáře svým přístupem k námětu. Hlídá si, aby jeho vtípky nadměrně neshazovaly ústřední postavy, tudíž neztrapňuje ani samo sebe - když podle vzoru Jeana-Baptiste Poquelina zdánlivě bez přípravy spojuje prvky pokleslé frašky, trefné satiry i velkého dramatu. (14.03.2014)

Hezká ukázka té věčné anglicko - francouzské žabomyší války. Angličané mají Shakespeara - my máme Moliera. Oni mají film o Shakespearovi, my budeme mít film o Molierovi. Až doposud vše v pořádku, ale ouha - my ten film o Molierovi okopírujeme přesně podle toho filmu o Shakespearovi. Osudy hlavního hrdiny se tedy v lehce humorné nadsázce a rozpustilém stylu vyprávění přímo prolínají s příběhem nejslavnějšího mistrova díla. Jenže dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, takže Moliere je jen odvar ze Zamilovaného Shakespeara, a to po všech stránkách. Přesto dobře koukatelné, až na některá místa se divák nenudí. Nicméně vedle "nejdražšího francouzského filmu všech dob" (Mesrine) další z důkazů, že Francouzům ty filmy už nejdou zdaleka tak skvěle jako v šedesátých letech. (22.03.2010)