Monstrum

Monstrum jsem viděla jen chvíli po tom, co z mého pohledu velmi podobné Transformers (podobné = blockbuster, spousta rachotu, triky, snaha o velkolepost a popcornovou zábavu) a musím říct, že Monstrum z toho vyšlo vítězně, i když ne zas o tolik. Pokus o posunutí schématu z Blair Witch zas až tak nevyšel, film totiž není skoro vůbec napínavý, co se stane hlavním hrdinům mi bylo celkem fuk, protože jsem neměla nejmenší důvod se s kýmkoliv ztotožnit a ani "amatérská" kamera nesplnila svůj účel tak, jak měla. Co se bude dít je předvídatelné až hrůza a ani to monstrum není tak nějak monstrózní, jak bych čekala. Mimochodem - nepřišlo vám ani trochu divné, že jediný přístroj, kterému v celé té katastrofě vydržely baterky byla náhodou ona kamerka, díky které celá tahle "nádhera" vznikla? Takhle koncentrované nelogičnost, chyby a blbosti, jako tady, už jsem hooooodně dlouho neviděla... (28.10.2008)

Abrams je pravděpodobně génius v marketingu a schopnosti trefit se do vkusu diváka, ale není to Bůh. Zde to dokazuje, když předložil v trailerech vizi New Yorku pod útokem neznámé potvory sledované z pozice několika prostých občanů s kamerou, kteří jdou napříč městem zachránit přítelkyni, jednoho z nich. Fádní zápletka, kterou jsem snad i ignoroval a očekával zábavu. To byla poměrně velká chyba, protože po prvních 20ceti minutách nudy, které z filmu dělají spíše komedii mi bylo předloženo až příliš nereálné a na efekt natočené dílo, které svou dokumentárnost má jako poslední možnost zajímavost. Kamera ušla, ale hlava sochy svobody o rozměrech dvou aut vedle sebe byla totálně k smíchu a scény, ve kterých "rádoby kameraman" raději točí než, aby přidal ruku k dílu byly naprosto k smíchu. V podobné chvíle jsme se jako divák začal ptát proč, proč drží ten člověk kameru a sleduje jak ostatní umírají? Odpověď pochopitelně nikde a ani to obrovské neskutečné monstrum mi nebylo předloženo, jak bych si přál. Jediné štěstí má snímek v tempu, které mi nedávalo prostor na příliš těchto otázek, ale po skončení se sami vynoří a otravují mojí mysl. Ani několik dobrých scén nedokáže unést celý snímek, který je na efekt příjemný, ale také směšný až stupidní. Příběh je velké klišé a už jen čekám, až bude natočen druhý díl, v kterém se snad dozvím o té potvoře trochu víc a už to nebude s rozklepanou kamerou v ruce. Nejsmutnější mi přišel fakt, že na konci vám má být líto ústřední dvojice, ale jejich romantická rovina v mých očích naprosto nefungovala. Velmi slabé 3*, po druhém shlédnutí, pokud k němu dojde, to budou jistě 2, škoda. PS: připadali ty malý potvory někomu jako zmenšená kopie "hmyzu" z Hvězdné pěchoty? Kde je originalita...Pozn.:neviděno v kině a nějak mě to nepálí. (17.04.2008)

7/10...Abrams a jeho režisér Reeves velmi chytře využívají všech slabostí generace Ztracených, posedlé až dokumentarizační obsesí zachytit duch času, tíži chvíle, zažít něco neobyčejného a mezitím točit cokoli obyčejného, být při tom a zároveň být viděn. Pokud jste byli někdy před kamerou, víte, že v okamžiku spuštění červeného tlačítka se přepíná i cosi v nás a veškeré pokyny režiséra „buď přirozený“ jsou jen zbožným přáním, ale jak pravil jeden mrtvý bílý muž, všichni lidé jsou herci. Tak proč tenhle pud nevytěžit komerčně? Cloverfield je film na jedno použití pro generaci YouTube, noční můra o apokalypse v hledáčku amatérské kamery, intenzivní projížďka městem hrůzy s nezbytnými obludami místo horské dráhy a centrifugy. Točení stylem žaludeční neuróza spolu s dalšími technickými hejblátky a pseudoreálným snímáním navozuje při sledování hrdinů stav "Kdyby se něco takového stalo mně, tak bych..." a staví diváka do situace člověka, který si ukládá na filmová políčka svůj všednodenní život a najednou se mu naskytne být jakýmsi osudovým kronikářem, válečným novinářem z epicentra boje. Kdo by nechtěl riskovat vlastní krk, když se najednou stane osou dějin? Typologický výběr herců včetně vartanovsky přirozeného hlavního hrdiny, šmodrchání přediva vztahů mezi nimi a úsporné, ale hybné skicování naprosto banálních charakterů v první dvacetiminutovce konstruuje velmi silnou základnu pro další slasher honičku mezi mrakodrapy. Zábava ? Nepochybně, ale tak neuvěřitelně popcornová, že přes brilantní zvukovou a obrazovou stránku zůstala obrovská díra v atmosféře (tísnivost jako v hitchocovkách nebo v povedených dílech jeho ctitele Shyamalana chybí) , logice a především nevyplouvá na povrch nic skrytého, protože divák v realtime není ani chytřejší o fakta, ani bohatší o složitější narativní úrovně, a jelikož na rozdíl od hrdinů neběží o život, může se nechat pohltit, ale nabízí se mu prožitek pohříchu prefabrikovaný. May contain spoilers....Samotné monstrum působí jako hysterická ještěřčí těhotná, která si pro svůj těžký porod přerostlých Frenzíků, kteří utekli Optimovi z lopaty, vybrala Manhattan a porodní bolesti si krátí klácením mrakodrapů. Druhá možnost je ještěrčí batole procházející fází odmítání s průvodními příznaky: extrémní žravost a agresivita. Deficit informací ohledně motivace a geneze oné příšery, které reprezentuje cosi prastarého, je při sledování přebit atletickým tempem, ale možná jsem pro čistě popisné reálné docu-drama příliš zhýčkaný divák, který si přeje být znepokojován. Cloverfield jsem si tudíž užila jako zábavný experiment, ale probouzí příliš málo emocí a otázek, než abych se na něj vydala znovu. Pamatovat si ho budu: coby přelomový 3D-simulátor s nesmírně zručnou a chápavou obsluhou, na který jsem viděla chytlavé reklamy a neodolala. Chápu to nezměrné nadšení. Jeden den na Matějské (strach, napětí a cukrová vata included) by vás vyšel mnohem dráž:) (26.01.2008)

"Za zástavbou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je ostrůvek Manhattan. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdříve to ve vodě zafuní, pod mostem zaduní, v mrakodrapu lupne, v Soše svobody hrkne a teprve potom se objeví Monstrum." Tak trochu jsem si zaparafrázoval Rákosníčka, no co... :-P Monstrum je thriller hustý a černý jako asfalt, naštěstí "neteče" tak pomalu, ale celkem svižně se dobere od úvodní párty k monstrózní akci, snímané "live" ve stylu Blair Witch (jak už jste si mohli ostatně všichni přečíst v jiných komentech). Nikdo z tvůrců diváka nezdržuje rozjímáním "co to je, proč zrovna v New Yorku"... Úkol je prostý - přepravit kameru a tým okolo ní z bodu A do bodu B za účelem záchrany oslavencovy přítulkyně (ano, čtete dobře) a pak do bodu C za účelem záchrany svých zadků. V cestě jsou ale překážky a je na hrdinech, aby se s nimi náležitě popasovali a přitom nezapomněli vypnout kameru na (maximálně) pár vteřinosekund. A jak to celé dopadlo? Milé děti, tak se na to zkuste kouknout. ;-) Rozhodně to stojí za to! (17.04.2013)

Monstrum bylo na můj vkus příliš bombovzdorné, pak bychom tu měli několik klišé typu jsem jak mrakodrap, ale přiblížím se k vám naprosto neslyšně nebo jsem probodnutá armaturou a umírám, ale přesto za pár minut bystře utíkám jako sprinter a nejevím sebemenší známky zranění. Nápad vidět to z pohledu několika přeživších by byl fajn, kdyby rozklepaná ruční kamera dávala šanci trochu si dění užít (o nestvůře nemluvě). Úvod je naprosto zbytečně dlouhý, v průběhu filmu ruční kamera zabírá v naprosto nelogických situacích a když už, tak něco jinýho, než co by normální člověk zabíral, na můj vkus se ani nějak nedá mluvit o budování napětí a ani náhodou to nebudí dojem reálný situace. Např. cesta tunelem metra, podobná scéna je mnohonásobně lepší třeba v 28 týdnech poté nebo v Descentu. Jako celek pak film prohrává na celé čáře s rovněž first person kamerou filmem [Rec]. (20.08.2008)