V zámku a podzámčí

Velká česká spisovatelka a jedna z nejvýraznějších představitelek pozdního obrozeneckého období Božena Němcová (1820 - 1862) vytvořila nejzávažnější část literárního díla až v posledním desetiletí svého života, v době, která pro ni nebyla psychicky ani fyzicky přiznivá. Vedle snad nejslavnější, autobiograficky pojaté Babičky převažují v její tvorbě krátké povídky, nejčastěji situované do venkovského prostředí, v němž se setkávají příslušníci jednotlivých vrstev i věkových generací. Obvykle v nich následuje motiv napravení a zmoudření (ne náhodou bývají napravenými téměř zákonitě lidé šlechtického původu). Filmoví tvůrci se ovšem k Němcové vraceli kupodivu výjimečně a nejčastěji proto, aby se pokusili o nové a modernější zpracování Babičky; televizní adaptace režiséra Ludvíka Ráži je vlastně zatím jedním z posledních návratů ke spisovatelčině odkazu. Navrátem ale doslova velkolepým, aniž by ona velkolepost byla na první pohled jakkoli zastoupena. Dramaticky sevřený příběh chudého sirotka, kterého můžeme chápat jako prostředníka k mravnímu vykoupení marnivé zámecké paní, vyniká kromě výborné kameramanské práce Andreje Barly především galerií mimořádných hereckých výkonů. Vedle plejády elitních zástupců české divadelní a filmové Thálie (Brejchová, Budínová, Kolářová, Hlaváčová, Havelková, Růžek, Haničinec, Pešek, Sklenčka, Satoranský a celá řada dalších) ale nelze neupozornit na vskutku jímavý herecký výkon sotva desetiletého Marka Mikuláše, který byl rovnocenným partnerem starším a zkušenějším souputníkům. Nadčasová hodnota většiny televizních inscenací, vyrobených paradoxně v politicky nekompromisních letech tzv. normalizace, zůstává nepominutelná a stále inspirativní, neboť oplývá několika nezbytnými pozitivy - kvalitním scénářem, přesnou režijní koncepcí a přehršlí dnes již stěží nahraditelných hereckých kreací. Atributy, které současné tvorbě až palčivě schází. Bohužel. (03.08.2010)

Plejáda skvostných herců zdobí tento televizní film Ludvíka Ráži. Jana Brejchová je herečka par excellence a rolí zámecké paní Kateřiny potvrzuje nejpřednější pozici mezi českými herečkami minulého století. Neskutečná krása tohle sledovat. K tomu ta uhrančivá hudba Vadima Petrova a dojetím i oči slzí. V zámku a podzámčí spolu s Babičkou Antonína Moskalyka patří mezi nejlepší zpracování podle námětu Boženy Němcové. Nádhera prvotřídní kvality. Více slov netřeba. (07.07.2020)

Stejnojmennou novelu Boženy Němcové jsem jako mnoho dalších klasik četla k maturitě a z celé povinné četby patřila k těm lepším zážitkům. Tohle televizní drama je jejím věrným a povedeným přepisem s dokonalými hereckými výkony ze "staré školy" (hlavně pánové Růžek a Haničinec). V kombinaci s krásnou hudbou Vadima Petrova a humanistickým poselstvím celého příběhu to byla zkrátka dojemná podívaná skoro na 5*. (23.07.2020)

Tady nemůžu jinak, než dát plný počet. Vztah chudiny a panstva byl asi zásadním tématem v životě Boženy Němcové. Toto je sice syrovější než Babička, ale paní kněžna je nakonec taky hodná ( i když proměna paní kněžny z hysterické brécy v milou paní byla dost složitá). Sociální témata rezonují celým filmem, my dnes myšlenky o společném štěstí všech lidí neradi slyšíme, desítky let společného "všeho" máme za sebou, ale tenkrát to byl nesplnitelný sen. Sen o plné míse, práci a nacpaném slamníku. Tak je třeba to chápat, nehledat v tom věci, které přinesly až věci příští. Ludvík Ráža zkušeně natočil a nešlápl vedle...90% (18.10.2011)

Políbení ruky beru jen jako projev nejvyšší úcty. Příběh o tom, že štěstí nechodí jen a pouze po bohatých a že i chudí, ač v těžkých dobách, dokázali míti pouta lásky silnější než kdejaký kníže pán. Kdo je v tomto celku dobrákem a kdo kazisvětem není prostřeno jen v plátně černobílém, tady se to hemží barvitými postavami od spodiny až po človíčka v nejvyšší věžičce toho noblesního zámku. Legendy naší malé země se zde střetávají s tou tehdy nejmladší generací nadějí českého filmu a divadla a tvoří uskupení plné hereckého porozumění, plné harmonie a lásky k řemeslu. K tomu přidejme volnost v režii Ludvíka Ráže, poetickou kameru Andreje Barla a geniální skladby z pera Vadima Petrova. Skvost je na světě a září stejně silně jako před těmi čtyřiceti lety. (08.04.2021)