Cesta bojovníka

Hodně oldshoolově pojatá akční podívaná snažící se znovu nalézt zaprášenou cestu Barbara Conana. Něco tak drsného a fyzického v našich kinech už dlouho nebylo a musím říct, že v době, kdy se žádné fantasy neobejde bez mluvícího bobra a dokonce i John McClane přestal kouřit a nadávat, na mě Cesta bojovníka zapůsobila jako polití živou vodou. Je to úplné pohlazení po duši, když vidíte, že se konečně chápe meče někdo jiný než rozevlátý puberťák a nebojí se jím pořádně zaťat do protivníka, takže krev cáká na všechny strany a usekané hlavy se po tuctech kutálí dolů z kopce. Samozřejmě, Urban není Schwarzenegger, Nispel není Millius a scény jako když se Ghost nahání s Vikingama na saních působí docela blbě, ale jinak se všichni snaží seč můžou, máchání mečem se obešlo bez Hong Kongské choreorafie, takže působí konečně zase věrohodně, vikingové (btw. ve skvělém podání starých harcovníků jakými jsou Clancy Brown a Ralf Moeller) jsou hodně vystylovaní a dostatečně děsiví a film neztrácí tempo ani když se zrovna nikdo s nikým nekosí. Autoři se do toho zkrátka pustili s chutí a patří jim můj dík, že se konečně pokusili zalepit tu obrovskou díru, která si v tomhle žánru už tak dlouho o zalepení žádala. (13.09.2007)

Cesta bojovníka je zhruba na půli cesty mezi Emmerichovou bídou 10.000 BC a Gibsonovou parádou Apocalypto To, čím se film rozhodně vryje do paměti, je jeho brutalita. Krví ani špínou nešetří, hlavy a končetiny létají vzduchem a celý snímek je vlastne od začátku do konce jedna velká rubačka. Je to ale také jeho problém - zabíjení vikingů (a zabíjení vikingy) se po hodině okouká, a tak nezbývá než čekat, s čím filmaři ještě přijdou. Přijdou s asi čtvrthodinovou nudnou pasáží s přechodem zamrzlého jezera (a z vikingů udělají pitomce první ligy), po níž následuje trmácení se po skalách a závěrečný souboj na lanech. Za něj jsem filmařům děkoval - byl vcelku nápaditý a (možná díky lanům, he he) upoutal. Suma sumárum (i díky pěknému vizuálu) dávám tři hvězdy.__P.S. Scéna na sněhu (hlavní hrdina ujíždí na štítu, za ním vikingové na indiánských saních), to bylo moc, uznávám. (23.07.2010)

Nevěřil bych, že to někdy napíšu, ale: „Zlatá třináctka Banderas potírající neandrtálce…“ Nispel nevyspěl a natočil abstraktně bezkrevnou řež, která jde z bodu A do bodu B totálním příběhovým vakuem a přitom krade, kde může (Král Artuš, Apocalypto, Pán prstenů, sáňkování Jamese Bonda, Posledního mohykána dokonce sebral celého i s R.Meansem). Urbanovi buď stojí od mrazu bradavky (naštěstí jen ony), nebo se tváří, že mu provádějí koloskopii indiánským kopím, vikinský předák vypadá jak šéf bachařů Shawshanku po ztrátě žiletek a jeho ostří severští hoši pomazaní motorovou naftou? Ti mají vycpané ramena hokejovými chrániči, kameraman je bere z takových úhlů, aby vypadali, že měří 2,5 metru a předvádějí tak vyspělou válečnou strategii, že by je pobila i Pocahontas ztvrdlou kukuřičnou plackou. Suma sumárum, nejhorší událost v dějinách Vikingů od činu náčelníka Olafa Vlasatého, co omylem objednal osmdesát tisíc helem s rohy dovnitř.. (09.04.2013)

Toto je typický príklad toho, ako môže z dobrého námetu vzniknúť „sračka“. Dokonca by som bol ochotný prižmúriť oči aj nad scenárom, ktorý vyzerá akoby bol napísaný za jednu noc. Film mal veľký potenciál a keď si predstavím, že by na režisérskej stolične sedel niekto iný (napr. Mel Gibson, prípadne ešte Antoine Fuqua), myslím, že mohlo ísť buď o celkom kvalitný „umelecký“ alebo aspoň akčný zážitok. V neposlednom rade by diváka mohla upútať vizuálna stránka filmu. Ani jedno sa však Nispelovi nepodarilo. Totálnou katastrofou je, ako bolo naznačené - spracovanie. V jednotlivých zrýchlených a neprehľadných obrazoch sa ani divá sviňa nevyzná, za čo nesie podľa mňa najväčšiu zodpovednosť chaotický strih a farebný kamerový filter tiež nebol bohvieakou výhrou (celé je to nejaké... tmavé). Napríklad pasáž vyvraždenia indiánskej dediny mohla byť vysoko efektnou záležitosťou a lá Barbar Conan. V tejto divočine sa ale naozaj nedalo zorientovať a hneď po opustení kina som si už ani nemohol vybaviť ako to celé prebiehalo. (Niekedy si určité scénky zapamätám vďaka hudbe, no Pathfinder sa môže pochváliť akurát nevýraznými motívmi, ktoré ani nepostrehnete a práve tento druh filmov si hrdinské motívy priam vyžaduje). Partizánske spôsoby zabíjania, ktoré využíva hlavný hrdina prebiehajú tak, že v rýchlom zábere vidíme zhruba dve sekundy ako Karl Urban (štandardný herecký výkon) prebodne jedného z vikingov. Nasleduje strih. V ďalšom zábere sedí Urban na koni, rozbehnutý oproti ďalšiemu nepriateľovi. Ďalší strih. Niekoľko rýchlych záberov na iných vikingov, strih a zrazu je Urban na strome a skáče na okoloidúceho vikingského jazdca... A potom sa v tom vyznajte. Tak neviem, buď som nepochopil zámer tvorcov alebo je to fakt zlé. Každopádne si myslím, že za rozpočet, ktorým film disponoval by sa dala natočiť aj kvalitnejšia a efektnejšia snímka. Možno že aj taký Uwe Boll by si s danou látkou poradil lepšie. (18.11.2007)

Kdyby to alespoň bylo vtipné a nejen hnusné... Ten film je jak kocovina. Svět viděný přes filtry dané množstvím vypitého alkoholu, v puse pachuť, a především lítost (a v případě kinoprojekce i sebelítost). Litovala jsem Karla Urbana, že se nechal do takové kraviny ukecat, litovala jsem taky každé minuty strávené s tímto výtvorem (třikrát jsem si odskočila sekat zahradu, jednou uvařit oběd a tak podobně), avšak ani fragmentace tomu nijak nepomohla. Když řeknu, že i u Poslední legie jsem se bavila víc, stačí to jako důkaz sračkoidnosti tohoto projektu? (15.06.2009)