Ohnivé léto

Ačkoli jde o velice důležitý a zajímavý film z historického hlediska, z diváckého je to problematické. Snoubí se zde návrat Lídy Baarové do českého filmu po té, co dostala zákaz pracovat v Německu, spolu s obsazením její mladší sestry Zorky Janů. Společně předtím hrály jen v Madle z cihelny, přičemž v případě tehdy dvanáctileté Zorky nelze mluvit ještě ani o roli. Dále je zde nástup režisérů Čápa a Kršky (Čáp už od roku 1937 pracoval jako scenárista), a pozvolna dozrávající Beneš v kontrastu s pozvolna dohasínající Nedošinskou. Ovšem ve výsledku mám dojem značně rozpačitý, celé to na mně působí jako koláž slepená z budovatelské básně z Extase, mladické naivity Před maturitou a na závěr okořeněné nezvladatelným dívčím srdcem, které osciluje mezi Pohádkou máje a Sextánkou. Závěrečný výkřik pak cele náleží do Hříchu mládí. (14.02.2009)

Už tady bylo vidět, že pro Kršku je Šrámek (a hlavně jeho Stříbrný vítr) téma hodné zpracování svým symbolismem, stejně tak tím, že dokázal homosexualitu dostat do českého filmu. Jediné, co filmu sráží kvality (v obrazové, střihové a hudební rovině film nic neztrácí) je literátskost dialogů - Krška byl ovlivněn literaturou konce 19. století ve všech jeho směrech (impresionismus, symbolismus, anarchistická linie), ale kvalit svých vzorů nedosahoval. Kromě toho ještě čekal na Cupáka (škoda, že neobsadil do ústřední chlapecké role R. Hrušínského). Z. Janů pak byla mnohem lepší a přirozenější herečkou než její sestra. (05.06.2011)

Z filmu Ohnivé léto se line sladká lyrická vůně tvůrčího nitra Václava Kršky. Ten spolu s Františkem Čápem vydal světu své poetické vnímání propletence mládí a citů. Ozdobou je tvůrčí vyjevení obrazů a psychologická hloubka postav. Jednoznačným záporem jsou dialogy, které diváka často svírají a bodají svou křečovitostí. Herecká vložka mužských postav díky tomu často trpí nepřirozeným vynucováním. Je to nedostatečnou vyzrálostí obou hlavních filmových tvůrců. Ale samotné téma i způsob zpracování muselo vzbuzovat slibná očekávání od obou zajímavých mužů do budoucnosti. Mládí v rozpuku svých tělesných sil a s ním spojené citové hledání a tápání. Obsahuje i další zajímavé prvky, jako generační odcizování, latentní homosexualita, či puritánství. Jsou to ale jen prvky, nikoli celé části. Zdá se, že je celek zabalen do společensky korektního a snesitelného tvaru pro širší diváckou veřejnost v zajetí moralistických předsudků a tmářství. Hlavní postavou příběhu je bohatý dospívající sirotek Julio (zajímavý Václav Sova) ve zmatcích citů, ve vydírání morální etiky staré doby, v seznamování nevyřčených a lákavých tajemství a v podmanění radosti ze života. Hlavní ženskou postavou je Juliova sestřenice Rosa (sympatická Lída Baarová) v roli rafinované pokušitelky i upřímně a hluboce zamilované dívky. Druhou hlavní mužskou postavou je okolojdoucí student Šimon (příjemný Svatopluk Beneš) ve své nevděčné roli narušitelského cizorodého prvku v celé velikosti krásy i tragédie lásky. Druhou hlavní ženskou postavou je bezelstná a mladá Červená Klárka (dobrá Zorka Janů), která marně hledá cestu ze složitého a zhoubného labyrintu lidských citů, majetnictví, neopětované lásky a sebetrýznění v nemožnosti nalezení správného východu. Poslední důležitou postavou je Juliův zahradník a od dětství věrný kamarád Petr (zajímavý Josef Stadler) s osudem obětního beránka na poli seznamovaní mládí s lidskými city a přirozeností. Z dalších rolí: puritánská autorita, Juliova teta a správkyně jeho majetku (Otylie Beníšková), Juliova starostlivá a laskavá hospodyně (příjemná Antonie Nedošinská), malý kamarád Střevlík (Jaroslav Liška), či starý převozník přes Otavu (František Roland). Škoda té nevyzrálosti a s ní související topornosti. Na druhou stranu byl jejich první společný filmařský výtvor silným příslibem do další tvorby. (17.11.2016)

Důkaz toho, jak čeští filmoví tvůrci (konkrétně Fr.Čáp a V.Krška-a před nimi G.Machatý s Extází, po nich snad už jen A.Radok Dalekou cestou) předběhli dobu. Na této filmové básni mi vadí snad jedině „výkon“ V.Sovy v roli Julia, L.Baarová (píseň "Milujem to, co ztrácíme“) snad nikdy nebyla v českém filmu krásnější. (26.02.2007)

Určitě jsem zrovna viděla hlavně drama nešťastné lásky, kvůli které zemřel člověk. Je to blbé takhle napsat, ale na tu dobu velice dobře natočeny záběry pod vodou při boji o život, zároveň záchrany dalšího, kterého vzal proud. Já sice nechápu jak se může někdo kvůli někomu chtít zasebevraždit, ale holt tak to u někoho v mysli chodí. Děvče bylo příliš mladé a hodně si to vzalo. (chudák Zorka, netušila jsem, že doba, ve které žila ji v jejích čtyřiadvaceti letech dohnala právě k tomuto činu ...) Rovněž obdivuji odvážné filmové záběry nahé Lídy, která se po jízdě na koni chtěla svlažit v chladné vodě. Tato scéna mě překvapila a já jsem ráda, že nejsem sama, kdo filmu Ohnivé léto dává tak vysoké hodnocení. Jinak velice krásné filmové záběry venkova - luk, lesa, skal nebo řeky a splavování dřeva. (07.09.2014)