Posedlost

Jak napsal uživatel Bloody 13, rozhodně se nejedná o nějaký lehký film, určený na nedělní odpoledne. Je to místy ale opravdu hodně těžce stravitelný, filmový kousek, po kterém vás bude možná bolet nejen hlava. Posedlost je ujetá, až šílená záležitost, v čele s výborným hereckým duem Adjani a Neill, kteří oba dva podávají výborné výkony. A mně se tenhle snímek kupodivu, zase moc líbil. Asi se mnou možná něco nebude v pořádku, cítím to už delší dobu. Hned zítra navštívím našeho psychiatra, ten chlap se mi už hodně dlouho nelíbí! (13.07.2015)

Film Posedlost se pohybuje na hranici šílenství, ne-li místy až za ní. Nemohu nepomyslet na to jak to asi vypadalo při natáčení. Spousta scén je plná intentzivního hněvu, vzteku a šílení. Herci a snad i celý štáb se snad museli během natáčení vzájemně snad úplně zbavit příčetnosti, protože jinak si neumím vysvětlit ty vynikající herecké výkony, které jsou dokonale umocněny kamerou. V jedné scéně Issabellu Adjani popadne amok a věřím jí, že tehdy ze sebe vydaĺa úplně vše a kdyby mi někdo řekl, že jí pak museli odvézt na psychiatrii, ani by mě to nepřekvapilo. Určitě se nejedná o film pro každého, je to filmový klub, ale zároveň úžasný horor. (11.03.2011)

Těžký film. Těžký pro režiséra a herce, ale i pro diváky a jejich ochotu šáhnout si hluboko do mysli a poslouchat tu bizarně znějící písničku, kterou jim Andrzej Zulawski nevesele prozpěvuje. Těžké jen tak kliknout myší a udělit hodnocení něčemu tak umělecky vyspělému, ale díky své otevřenosti a myšlenkové náročnosti zároveň nepříjemnému a odstrkovanému. Jak ohodnotit snímek, kde se prolíná mrazivý mysteriózní horor s celkem reálným zobrazením rozpadající se rodiny, kde se postavy často chovají, jako by vypadly ze snu Davida Lynche, a kde je příběh vystavěn takovým způsobem, že navzdory normální chronologické kompozici divák ještě 10 minut před koncem vůbec neví, která bije? Odpověď zní ..... Jednoznačně kladně. Žádný komentář ani hodnocení totiž nenastíní preciznost a deprimující účinek Zulawskiho režie, ponurou a dokonale podbarvující hudbu, neúnavnou kameru kroužící hladově po místnosti a konečně famózní herecké kreace Isabelle Adjani a Sama Neilla, bez kterých by něco takového nikdy nemohlo vzniknout. Possession je jedním z filmů, které už nikdy nemusím vidět znovu, ale jsem moc, opravdu moc rád, že tu jednu projekci mám úspěšně za sebou. Přijít o tenhle zážitek by byla přeci jen velká škoda.. (31.07.2013)

Od Żuławskeho som videl už zopár filmov, ale ani jednému z nich som nikdy nedal niečo iné ako jedna hviezda. Myslel som, že tento film to zachráni a po pravde to prvú hodinu vyzeralo veľmi nádejne. Napriek všeobecnej hereckej hystérii, ktorá filmu panuje až do konca, to vyzeralo na nejakú kvalitnú vzťahovú drámu, ktorá prinesie možno prekvapivý záver. Režisér ale prekvapil už v strede a zhruba presne po hodine nám začal servírovať také psycho krávoviny, že som sa až zarazene sám seba pýtal, prečo by zdravý človek pri zmysloch sám sebe  ničil tak dobre rozbehnutý film. Žiaľ, toto bol jeho štýl. Za každú cenu byť kontroverzný. A skoro vždy to šlo na úkor kvality a nakoniec aj za hranicu vkusu. (19.07.2021)

Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. (19.11.2017)