Maljukgeori janhoksa

Úvod ma trochu zaskočil..."Aká Pesť plná hnevu?, veď ja chcem pozerať niečo úplne iné." A po pár sekundách mi došlo. Toto bude pocta jednému z akčných hrdinov. Priznávam, že plagát Bruce Leeho(za 20Kčs!) bol môj úplne prvý plagát na stene, ale len do chvíle, kým som izbu neoblepil Arnoldom. No späť k filmu. Zo školského prostredia mi momentálne nenapadá nič, čo by predčilo tento film. Nenásilne v sebe skrýva niekoľko žánrov, ktoré fungujú sami o sebe, ale hlavne ako celok. Humor, romantika i vážne bitky školákov -"Rozdáme si to, poď na strechu!", sa nenápadne striedajú, ale zo všetkého je cítiť lásku k filmom a akčnému idolu menom Bruce Lee, ktorý dostáva slušný priestor. Počíta sa aj školská choreografia cez prestávku, hlavne "Hamburger", ktorého napodobovanie B. Leeho ma fakt pobavilo. Tiež sme v škole podobne vystrájali. Záver Jackie Chan versus Bruce Lee, ten ma zabil. Tak skvelý, vtipný a optimistický záver som už dlho nevidel. "Čche-čche!..80%. (07.10.2012)

Once Upon a Time in High School má podtitul "Spirit of Jeet Keun Do", čím sa odvoláva na systém boja zostavený slávnym Bruce Lee. Niekto by si mohol myslieť, že pôjde preto o martial arts film, ale nie je tomu tak (i keď bojových scén sa tu dočtáte a treba povedať, že pôsoboia dosť realisticky). Podstata príbehu a celého filmu, ale spočíva v inom. Bruce Leeho jadro učenia vychádzalo z viery v boj bez obmedzujúcich pravidiel, rovnako ako v úsilí neustále napredovať vo vlastnom vývoji (neobzerať sa späť, ale dopredu). A presne to sa deje aj vo filme. Skrz hlavnú postavu mladíka, prichádzajúceho na novú strednú školu, sledujeme osud a dospievanie aj jeho rovesníkov. Postupne ako sa mení povaha hlavného hrdinu (celým dejom sa vinie do hĺbky prepracovaná charakteristika nielen jeho, ale aj vedľajších postáv) vyvíja sa aj žánrový tvar filmu (od melodrámy s jemným nádychom humoru až po vážnu drámu). Navyše film veľmi realisticky reflektuje kórejský školský systém praktikovaný od dôb II. svetovej vojny až do začiatku 80. rokov minulého storočia, kedy prišlo k niekoľkým podstatným, ba až revolúčnym zmenám. Záver filmu, aj napriek eruptívnemu vyvrcholeniu predchádzajúceho deja nesie v sebe aj náznak odľahčenia s radosťou, ako reflexiu vo vieru v lepšiu budúcnosť. (05.01.2005)

Solidní středoškolské drama o zakřiknutém klukovi, který to ve finále konečně všem nandá ve stylu svého vzoru Bruce Lee. Doma má tvrdého otce, učitelé ve škole žáky otevřeně pohrdají a běžné jsou fyzické tresty a k tomu nějaká ta šikana. Na druhou stranu náš hrdina patří k těm učenlivějším a slušnějším, takže s představiteli školy má minimální problémy, před šikanou ho chrání cool kamarád a dokáže i zaimponovat své vysněné dívce, takže kdovíjak špatně na tom není. Dost mi to připomnělo KLASS, akorát, že je to mnohem umírněnější. (28.02.2016)

Once upon a time in high school je zlepenec. Začína ako príbeh o plachom chalanovi, ktorý sa pokúša zapadnúť do kolektívu a o vzniku jeho priateľstva s najväčším triednym bitkárom (basketbalový zápas, útek z autobusu), postupne sa ale stále viac sústredí na kritiku diktátorského školského systému (ktorý z učiteľov aj žiakov vytiahol práve to najhoršie). Medzitým film rieši prvú lasku hlavného hrdinu- jeho nesmelé pokusy o nadviazanie kontaktu, námluvy, trápenie keď jeho "vyvolená" upredností jeho najlepšieho kamaráta až po záverečné vyjasnenie vzťahov. Film prezentuje hneď niekoľko zaujímavých rovín (mne osobne najviac šmakovala tá v ktorej sa spočiatku submisívny hlavný hrdina vzoprie "fašistickému" režimu a praktikám šikanujúcich študentov aj profesorov, aby nakoniec našiel vnútorný kľud a zmierenie so sebou samým i spoločnosťou), ktoré sa režisérovi podarilo šikovne skĺbiť, hoci miestami na mňa film predsa len pôsobil trochu nesúrodo. Za výborné herecké výkony, nostalgickú atmosféru, za kameru a hudbu, za perfektne spracované bojové scény (najmä pri záverečnej až zamrazí pri naturálnosti jej spracovania)- 9/10. (17.02.2008)

Once Upon a Time in High School je film z prostředí korejské střední školy v roce 1978. Poznáme, jak hrozné muselo být v té době na tu střední chodit. Všude samé řeči o demokracii, přičemž se však jedná o polovojenský režim, kdy vojáci stojí nejen u vchodu školy, ale i hlídkují na chodbách. Učitelé nepoužívají, nebo ani neznají, jinou výchovnou metodu, než tělesné tresty. Studenty motivují k učení neustálým připomínáním dna, na které spadnou, jaké “nic” z nich bude, když nevystudují. Já sice vím, že je snažší bojovat proti něčemu než za něco, ale to se myslím nedá aplikovat na tento případ motivace k učení. Toto drsné prostředí samozřejmě vede ke vzniku různých part a gangů, kde platí právo silnějšího. To všechno pozná na vlastní kůži přeřazený student Hyun-soo. Proto jsem ze začátku měl dojem, že hlavní náplní filmu bude nesnadný a poněkud nepříjemný život studentů ve škole, občas říznutý nějakou bitkou. Ovšem tak tomu je jen z části (ale jedné skvěle natočené bitky se dočkáte), a to díky Hyun-soovi. Je jiný, než jeho vrstevníci, citlivý, plachý, nechce se prát, více ho zajímá populární hudba, než aby chodil na diskotéky a kouřil. Právě on vnáší do toho filmu jakési kouzlo, kdy se pod drsnou slupkou filmu o drsné střední škole objevuje nenadálý křehký půvab, krása, poetika, jako i slzy a bolest. ____ Od nápadu a příběhu někdy bývá k finální realizaci cesta dlouhá, složitá a trnitá a ne vždy vše dopadne, jak by mělo a mohlo. Naštěstí, tohle není ten případ. Od vybroušeného scénáře, přes většinou přirozené herecké výkony (a to, že je občas vidět, že hrají, k tomu prostě patří), velmi krásnou a vhodně použitou hudbu, k dokonalé režii, to vše činí z Once Upon a Time in High School pro mě druhý nejlepší film, jaký jsem letos zatím viděl (hned po, též korejském, Bin-jip). (30.04.2005)