Otevři oči

Veľmi zvláštny, ale pôsobivý film, na ktorého atmosféru sa ťažko zabúda. Začína sa pomerne normálne, ale každý, kto videl americký remake s Cruiseom vie, čo príde: koláž masiek, psychiatrov, (samo)vrážd, diskoték, flashbackov, snov v realite a reality v snoch, ľudoprázdnych ulíc a labyrint hmlistých otázok a ešte hmlistejších, alebo rovno neexistujúcich odpovedí. Ale funguje to na výbornú, celé je to úžasne hypnotické a pritom úplne iné, ako keby sa s takýmto materiálom pohral halucinogénny David Lynch. Pôsobivá „unikajúca“ atmosféra, výborná réžia, slušné herecké výkony a vtieravý pocit, že na tom celom niečo je. (01.05.2007)

Nutno říct, že z Amenábarových filmů se mi Otevři oči líbilo nejméně. Ne snad, že by to byl špatný nebo špatně natočený film, to v žádném případě, navíc španělské filmy mám rád, ale nevtáhlo mě to natolik, abych citově a s napětím prožíval zvraty v Césarově životě. Snad proto, že jde o takový ten typ namachrovaného hezounského zmrdíka, který nemůžu vystát, mi bylo celkem putna, co se s ním děje, resp. jsem mu jeho osudové strázně docela přál. Pointu jsem neznal, ale celkem bylo zřejmé, kam celý film směřuje (přičemž lze opět podotnout, že na Matrixu opravdu není nic originálního). Je to dobrý film, ale za srdce mě nevzal. (16.11.2008)

Tajemný film, záhadné události, krásná Penelope - co víc si můžu přát. Ani mi vlastně nevadí, že až tak úplně přesně nevím, co tím chtěl básník říct. Ony ty skoky v čase a prostoru většinou nekončí moc dobře a ještě hůř se vysvětlují zvídavému divákovi. Ale bylo to hezké a takové neholyvůdské, takže to beru, šéfe. A je mi úplně jedno, že existuje nějaký remake s Tomíkem Cruisem. (13.11.2010)

Amenábar člověka úspěšně téměř až do konce vodí za nos a nechává ho i hlavního hrdinu, aby se celou dobu topil v nesnesitelné nejistotě. Pomalé vykreslení celého příběhu se zde naprosto hodilo. Perfektní paranoidní atmosféra byla ještě zpestřena kvalitní hudbou a velmi dobrými hereckými výkony. 8/10 (14.11.2007)

Prvních přibližně dvacet třicet minut ještě takříkajíc „jde“. Sledujeme milostný trojúhelník s tragickými následky. Hlavní hrdina César má všechno, žije si jako ve snu, ale pak, v jediném okamžiku, o vše přijde. Snad to byl zásah vyšší moci, snad osud, že hrozivou dopravní nehodu sice přežil, avšak zaplatil za ni (vzhledem k obsahu až neslušně) lákavou tělesnou schránkou. Nyní svou odpudivou fasádou automaticky odpuzuje každou pohlednou dívku a také ta z minulosti, čarokrásná Sofie, se od něj odvrací. Jeho tvář je stejně pokřivená jako jeho charakter. Zasloužil si to? Nezasloužil si to? Proč vede dlouhé dialogy s psychiatrem? Koho zabil? Tyhle otázky jsem si kladl během prvních minut, přesvědčený, že s trochou vypětí, třeba za pomocí scénáře, najdu odpovědi. Avšak pak se cosi zvrtne, Césarova zohyzděná tvář najednou zohyzděná není. Ale jenom dočasně. Sofie se mění v jeho bývalou zhrzenou milenku, Nurii. Ale jenom občas. Přestává být jasné, co je realita, co sen, co svět, do kterého César uniká za bdělého stavu. Jasné mi to nebylo ani po odhalení nečekané pointy, vysvětlující vše příliš racionálním způsobem, aby to mohla být pravda. Celý film je buď geniálně spletitý a po několikerém zhlédnutí dávající smysl, anebo jenom přehnaně komplikovaný a poznamenaný chorou myslí Philipa K. Dicka a režisérovými vlastními sny (z obojího totiž Alejandro Amenábar při natáčení vycházel). Film se však nevyznačuje pouze obtížnou „čitelností“, která nikdy není otravná, má rovněž výtečné herecké obsazení a mnoho nádherně zrežírovaných scén. V hlavní roli Euardo Noriega. Část filmu skrytý pod maskou či (nepříliš zdařilým) make-upem. Celý film sobecký, egoistický parchant. Vaše sympatie si stejně získá a společně s nim budete toužit zjistit, kde ksakru vězí pravda. 80% Zajímavé komentáře: tron, Rex Mundi, numi (05.03.2008)