Ick

Tajemný parazitický organismus začne terorizovat americké maloměsto, nicméně nikomu to příliš nevadí, protože středoškoláci chystají maturitní ples. Ick je takové Night of the Creeps zkombinované s The Blob a okořeněné nostalgií po středoškolských komediích z období kolem roku 2000, což vlastně zní super. Joseph Kahn předkládá velmi divokou a freneticky natočenou podívanou, ale zabředává při tom v otravných žánrových klišé, nepříliš vtipných pokusech o humor a scénách, které jsou delší a repetitivnější, než být měly. Vysoký bodycount a rozmáchlost trikových sekvencí jsou poměrně obdivuhodné, ale s tím spojené počítačové efekty, které jsou stejně otřesné jako přehnané, tomu hodně podřezávají větev pod nohama. [Sitges 2024] (06.10.2024)

Mírně nadprůměrná středoškolská hororová komedie, která na začátku navnadí svižným vyprávěním a hbitým střihem, ale pak se v příběhu o parazitické hmotě pohlcující americké maloměsto až příliš položí do otravně patetické linie o učiteli, jenž zjišťuje, že jedna z jeho studentek je možná jeho dcera, a tak se ji snaží chránit a udílet jí nevyžádané rodičovské rady. Nadsázka a vážnost nejsou moc dobře vyvážené, postavy jsou jednorozměrné a počítačové triky ošklivé. Má to ale spád a dostatek akce. Humor kolísavé kvality zabírá zejména tehdy, když si střílí z politicky korektních trendů. Titulní mimozemsky působící parazit, který dlouhá léta pomalu promořoval město a tvářil se neškodně, takže si na něj lidé zvykli a přizpůsobili se mu, ale pak zdivočel a začal prorůstat i lidmi, má záměrně nejasný až abstraktní původ, takže si na něj můžete metaforicky navěsit libovolnou interpretaci. Lehce stravitelná odlehčená jednohubka. (05.10.2024)