VOD (1)
Obsahy(1)
11. října 1424 u hradu v Přibyslavi vydechl husitský hejtman Jan Žižka naposledy. S trochou nadsázky lze říct, že nikdy vlastně neumřel, neboť okamžitě vstoupil do národních mýtů jako prototyp geniálního vojevůdce a správného Čecha. Revoluční dění se potom ubíralo trochu jinými cestami, než by si sám přál, ale jeho odkaz byl mezi husity trvale přítomen. Dodnes je Žižka v naší společnosti živý, píší se o něm knihy a točí filmy. Ale i po 600 letech nepřetržitého zájmu zůstává nad trocnovským válečníkem stále podstatný otazník: Jaký vlastně byl ve skutečnosti? Hluboce věřící boží bojovník, anebo jen obyčejný středověký hrdlořez? Otázku se pokouší zodpovědět přední čeští historici v čele s profesorem Petrem Čornejem. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Nic proti Čornejovi, ale ten revizionismus z toho čiší na sto honů. Čím dál víc se nám sype popel na hlavu "podívejte jaký byl Žižka/husité řezníci", jako kdyby katolický svět byl nějaký ráj laskavosti a tolerance. Nebo příklad, který často uvádí Vondruška, jak se jednou bavil se švédským historikem, který připouštěl, že Vikingové byli nájezdníci, zloději a vrazi, ale přesto jsou na ně ve Skandinávii hrdí pro jejich úspěchy. Francouzi milují svého Napoleona, jen my musíme pořád brečet, jak jsme špatní a zlí a potřebujeme ten velký svět (a to jde celou naší historií, v každém období si nacházíme někoho, koho jakože potřebujeme, zasrané Němce, EU, NATO a tak dále) na to, aby nás "civilizoval". Pak hodnotíme dnešníma očima Žižku, ale jeho protivníky nikoli. Ještě jedna věc mi vadila, a sice jak v těch "promluvách" historických osobností jim scénář předepisoval dnešní mluvu, aby to bylo jakože kůl a srozumitelné. ()
Posuzovat člověka z přelomu 14. a 15. století lidskými právy z přelomu 20. a 21. století je - mírně řečeno - krátkozraké a hloupé, v každém případě lhavé a podvodné. Zbývá otázka, zda slučitelné s vysokoškolským vzděláním. O lidské slušnosti nemluvě. Rehabilitace Otakara Vávry, Aloise Jiráska a TGM i EB se vydařila nad všechno očekávání. Válečník a vrah jsou nesrovnatelné pojmy i z moderního pohledu. Mluvit zasvěceně o životě, o němž není prakticky nic známo s výjimkou několika posledních let života je ahistorické ze své podstaty. Absence ekonomických a sociálních souvislosti doby, která je v tomto ohledu historicky dostatečně prozkoumána, je v kontextu tohoto pojetí pořadu více než zarážející. Hrdlořezem by byly všechny středově a raně novověké dějinné osobnosti. Nesmyslnost tohoto soudu bije do očí. Ironií osudu jsou v pořadu citovány záběry ze zatracované husitské trilogie Otakara Vávry a Josefa Macka, jednoho z odborných režisérových poradců. ()
Hvězdička navrch za ty vsuvky s promluvami Žižkových současníků (ať už skutečných historických osobností nebo fiktivních postav "z lidu"), u těch jsem se místy opravdu zasmál. Stejně jako u té paní, která pořád opakovala pouze to, že se nedokáže smířit s Žižkovou krutostí. S nevolí sleduji, jak se plíživě reviduje pohled na pobělohorskou dobu, která začíná být líčena téměř jako barokní ráj. Husitství revize (do podoby řádění fanatických hrdlořezů) zřejmě čeká taky, nějak se dnes nehodí říkat, že co do reformace husité předběhli dobu o sto let. ()