Hraběnka z Hongkongu

Když jsem se dozvěděl o tomto filmu poprvé, bylo to pro mě velké překvapení. Jednak jsem nevěděl, že byl Chaplin v r. 67 ještě naživu, protože jsem ho měl tak nějak zafixovaného řekněme v éře 20's-30's s těmi jeho báječnými černobílými groteskami (další velké překvapení a nezvyk - Hraběnka z Hongkongu je natočena na barevný film), a jednak jsem nemohl uvěřit, že skutečně natočil film s mou oblíbenou Sophií Loren, k níž postavil Marlona Branda (setkání těchto dvou herců v jednom filmu mi vlastně přišlo také velmi překvapivé). A aby toho nebylo málo, tak tam navíc hraje úchvatná Tippi Hedren, kterou jsem si už před lety zamiloval v Hitchcockových Ptácích (a nutno dodat, že jestliže jsem byl celý film okouzlen půvaby Sophie Loren, tak v momentě, kdy do děje konečně vstoupí Tippi Hedren coby Ogdenova manželka - stane se tak až v 88. minutě filmu! - jsem na Sophii Loren náhle okamžitě zapomněl, a zcela propadl té oslnivé blondýně, vedle níž se náhle jedna z mých nejmilejších italských hereček jevila jako nezajímavá šedá myš - myslím, že velkou měrou u mě tento dojem podpořilo i to, že mi postava chudé štětky - hongkongské "hraběnky" - Nataši nebyla příliš sympatická a pro její sen dostat se do Ameriky jsem žádné pochopení nenašel (navíc mi to připomnělo děsivě hrozný film Mortadela z r. 1971, v němž Sophia Loren pro změnu hraje Italku, rovněž přicestovalou do Ameriky). V tomto ohledu mě vlastně zaskočilo, jak rychle Ogden na Natašu změnil názor a zamiloval se do ní, protože mi bylo naopak sympatické, jak k ní byl relativně dlouhou dobu velmi přezíravý a odměřený (a vůbec, už mám po krk filmů o superbohatých mužích - ve filmu je výslovně řečeno, že Ogden Mears je syn nejbohatšího naftaře na světě - kteří se zamilují do chudých prostitutek či holek z ulice a ještě se kvůli nim změní, protože mi to přijde totálně odtržené od reality, v níž by se s takovými pokleslými ženami ani neměli kde setkat, ta představa je prostě absurdní; navíc Nataše vůbec nejde o Ogdenovy peníze - další krajně nepravděpodobný moment). I když nevím, jestli jde skutečně v tomto bodě mluvit o překvapení, protože je vlastně od začátku jasné, že Ogden a Nataša se do sebe zamilují, takže je pouze otázkou, v které části filmu to přijde. Tato určitá dějová předvídatelnost spolu s dvouhodinovou délkou zapříčinila, že mi sledování toho filmu přišlo poněkud úmorné, navíc se to téměř celé odehrává v podstatě v jedné místnosti (lodní kajuta, do které navíc někdo neustále chodí s něčím otravovat), což na mě osobně působilo divácky nezáživně a scenáristicky nenápaditě. Vynahrazují to ovšem bezchybné herecké výkony a kvalitní dialogy, které jsou místy skutečně hodně vtipné. V tomto ohledu se podle mě Chaplinův komediální talent nezapřel, byť zub času na tom filmu už poněkud zahlodal, a v jistém smyslu je celý ten příběh strašně hloupoučký a jednoduchý, což je pro mě nakonec asi hlavní důvod, proč mě to až tak neoslovilo a proč ten film považuji spíše za takovou kuriozitu, u které si nejsem jistý, jestli vlastně stále stojí za vidění. (22.01.2020) (méně) (více)