Režie:
Kendži MizogučiKamera:
Kazuo MijagawaHrají:
Raizó Ičikawa, Jošiko Kuga, Tacuja Išiguro, Tamao Nakamura, Eitaró Šindó, Ičiró Sugai, Koreja Senda, Mitsusaburô Ramon, Mičijo KogureObsahy(1)
Kapitán Tadamori, veliteľ špeciálnych síl, sa vracia do Kjóta po úspešnom potlačení povstania pirátov na západnom pobreží Japonska. Keďže ani nábor, ani príkazy kapitána a bývalého cisára Toba sa vojakom nepáčia, kapitán vyšle svojho syna Kiyomoriho do kráľovskej rezidencie. Kiyomori sa v paláci zaľúbi do Tokiko a zisťuje i to, že jeho otcom je možno práve bývalý cisár Toba. (MikO_NR_1909)
(více)Recenze (5)
Japonsko se trochu utápí ve vlastní historii (kontrast k tomu, jak jsou např. prezentovány v Americe jako historické domy z padesátých let 20. století). Co do příběhů není moc potřeba vymýšlet fikci, když se tam už prakticky všechno stalo. Zabití knížete vlastním bratrem u dveří kostela? Ale prosím, taková lapálie, co se v desítkách knížectví o velikosti toho českého stávala rok co rok... Tři úrovně loutkové vlády? No jasně... Každoroční vyvražďování celých území velikosti kraje ve válce každého s každým trvající 600 let? Ano, všední realita. Přesun vlády od třídy kněží (hnusných chlípných vrahounů s nejmocnější armádou, no jak Vatikán) na novou třídu válečníků? Dva, co se prohlašují za císaře najednou? Katastrofy se statisíci až miliony mrtvých najednou? No bať. Obří bitva na Vítkově s 800 mrtvými? No, do většiny přidejte tak 1 až 2 nuly... Fanatická žena, co v čele armády odvrátí invazi a pak ji její vlastní upálejí? No tak pr, tak šílení zase nebyli. ||| Jo a tady. V nenápadném příběhu dle jednoho z nejznámějších románů japonského "Jiráska" Yoshikawy se líčí, proč se stalo Japonsko, jakým je dnes. Jak se dostali k moci samurajové a proč posledních 800 let až doteď mají veškerou moc v rukou... Docela stravitelné, až na afektované, řekl bych loutkově-divadelní herectví hlavního hrdiny (jeho prvotina v hlavní roli, herec kabuki se v něm nezapře... no, nakonec z něj byl i filmový, ale tady to mělo rezervy). ()
Velmi koukatelný Mizoguchi o vzestupu samurajské kasty (12.-13. stol.), skvělý po kostýmní stránce, dokonale navozující dobovou atmosféru. Jde o klasikův předposlední snímek a spolu s Yókihi patrně o jediný barevný (poslední dílko "Street of Shame" je opět v černobílé). Vynikající je hudba, (teprve začínající) Raizo Ichikawa se v hlavní roli překonává a všechno příjemně svižně (byť místy malinko "trhaně") ubíhá. Za určitou slabinu považuji konec, který sice není vysloveně nezdařilý, film však ani nikterak neozdobí, jen opět zopakuje, o čem že to celé dílko bylo:) ()
Celkem nuda, kde jen orientovat se v těch jménech a vztazích dalo dost práci... 52. KVIFF ()
Kviff: po pribehove strance jde o celkem nudny film, kde se resi klanove a kastove rozbroje a pri. Po vizualni strance se na to kouka celkem hezky. Kostymy a kulisy jsou paradne atmosfericke. Jen by si film zaslouzil trosku dynamictejsi provedeni. Cely film je postaven ze statickych celku a velkych celku. A toto divadelni provedeni proste uz spise nudi. ()
U tohoto filmu bych se přídomek „samurajský“ zdráhal vůbec použít. Spíše se jedná o klasický národněobruzenecký ve stylu husitské tvroby O. Vávry, pouze zasazený do Japonska. Zápletka ničím nezaujala a jedná se asi o nejméně zajímavý film v rácmi žánru, který jsem měl tu možnost vidět. Možná sehrál svou roli i zub času, ale řekl bych že problém spíš bude již ve slabém potenciálu. ()
Galerie (4)
Photo © Film Servis Festival Karlovy Vary
Reklama